Realizované akce
Zakládáme si na realizaci akcí se zajímavým programem a příjemnou atmosférou mnohdy na místech, které účastníci zatím nenavštívili, nebo při aktivitách, které zatím nezažili.
Zakládáme si na realizaci akcí se zajímavým programem a příjemnou atmosférou mnohdy na místech, které účastníci zatím nenavštívili, nebo při aktivitách, které zatím nezažili.
Nechtěla bys příští týden někam zajít? Rád bych Tě znovu viděl.
Moc ráda. Tak si vyměníme telefony a domluvíme se, jo?
Jako u každé akce začínáme pár hrami na prolomení ledů. Pak se rozdělíme na skupinky ke stolům, které se pravidelně promíchávají, takže se každý potká s každým. A samotný kvíz? Tak ten má několik kol s různým zaměřením. AZ Kvíz ale nečekejte! Spíš zajímavé a zábavné otázky, při některých se blýsknou dámy, jiné nahrávají pánům. Všechny chtějí ale spíš pobavit, než aby si hrály na zkoušení ve škole. Prostě aby to byla zábava a dobré naladění na následnou after party.
Pod vedení dvojice zkušených lektorů účastníci velmi rychle propadnou kouzlu tohoto živého a temperamentního tance. Po úvodní zaučovací části rychle splyne rozdíl mezi prvoúčastníky a těmi, kdo již se salsou měli nějakou zkušenost.
Aktivní pohyb utvoří přirozeně poptávku po večerním občerstvení a posezení v nedalaké restauraci je adekvátním zakončením příjemného večera.
Jak jen může vypadat nádherný letní večer? Po úmorném vedru během pracovní doby je tak akorát teplo, aby nikomu nevadilo, kdyby se náhodou vykoupal. Zvládnout paddleboardy vlastně není tak těžké, jak to na začátku vypadá, takže po chvíli se už na nich blbne a hrají se hry. Sejde se dobrá společnost, ve které je dobře jak na vodě při kochání krásami Prahy, tak na suchu při sezení u ohně do pozdních hodin… Přesně takový nádherný večer bývá na akci Paddleboard.
Kdo jezdí na vodu, ví, jaká to je pohoda. Tvářit se, že pádlujeme, a přitom si poležet na lodích a pokecat. Sjet pár jezů a v soulodi se projíst a propít sdílenými svačinami. Uspořádat nějaké ty vodní bitvy, zamachrovat jízdou pozadu, zastavit se na dobrý oběd a v pár občerstveních. A na závěr dne se vracet společně ve vlaku a celí rozjaření z krásného dne dělat trochu ostudu.
Když jsme v létě 2015 udělali první Cestu za pokladem, byl to trochu pokus, jestli se to bude líbit. A výsledek? Za pokladem jsme šli už mnohokrát! Zatím máme v repertoáru 5 různých tras pochopitelně i s jinými indiciemi. Co mají společného je postupné odkrývání cesty, luštění rébusů, procházku hezkými místy Prahy a ano, na konci každého čeká poklad :)
Přehled našich pokladů (dle přibližného místa začátku):
Bowling prostě funguje, a tak ho v chladnějších měsících hráváme opakovaně. Po úvodních seznamovacích hrách bývá krátká instruktáž ke hře a pak už se rozjede hraní. Skupinky jsou tak akorát velké, aby měli ti, co zrovna nehrají, prostor si popovídat. A navíc se po každé hře promíchají skupinky, takže když se po hraní přesuneme na večeři, všichni už se znají a večer příjemně pokračuje.
Badminton už jsme společně hráli několikrát, protože se prostě vždycky povede :) Než jdeme na kurty, tak se seznámíme a zahrajeme si pár her na prolomení ledu. Pak se převlékneme, rozcvičíme a rozpinkáme. Kdo chce, už pak jen hraje, ale pro ostatní je k dispozici trenér, který poradí s technikou. Kurt míváme na dvě a půl hodiny, takže se vysportujeme dosyta. A nakonec co jiného, než dobré jídlo, pití a povídání...
Lukostřelbu organizujeme pravidelně, v zimě i v létě. A oboje má svoji atmosféru. Když střílíme uvnitř, přidáváme různé hry, venku zase opékání buřtů. Hlavní je samozřejmě zkusit si střelbu a dobře se při tom pobavit. A po závěrečném turnaji ještě pokračujeme vnitřním nebo venkovním posezením.
Už několikrát jsme zorganizovali seznamovací Sebeobranu. A tak je docela dobře možné, že se za pár let někdo zeptá:"Tati, jak jste se vlastně s mámou seznámili?" A dostane odpověď:" No, nejdřív jsem ji škrtil a ona mi málem zlomila ruku. No a pak jsme si to vyměnili..."
"Bylo to super!", "Moc se mi to líbilo!", "Jsem rád, že jsem zkusil něco nového. Ani bych nečekal, že toho tolik zvládnu"
Takové dostáváme po improvizaci zpětné vazby. Pro většinu účastníků to bývá první setkání s improvizací. Proto program začíná seznamovacími hrami, které se zvolna přesunou do improvizace. Hrajeme všichni najednou, nebo jen ve dvojicích, střídáme hry a aktivity. Improvizace je ve své podstatě velká zábava, a tak brzy zavládne uvolněná a hravá atmosféra, která trvá i po zbytek večera při posezení.
24 postav se ubíralo sotva znatelnou cestou. Náhodný pozorovatel by si jisně položil otázku, za jakým tajným účelem směřují? A kdyby je někdo pozoroval, jak jeden za druhým mizejí pod ohybem kopce, jako by se nad nimi zem slehla, jistě by to jeho zvědavost ještě více podráždilo. Ale nikdo je neviděl, když se vnořili pod povrch země. A tak ve skrytu před zraky celého vnějšího světa rozsvítili svíce a vydali se neznámými chodbami. V podzemí vládlo staleté ticho přerušované jen jejich hlasy. Při chůzi míjely temná ústí dalších a dalších chodeb, která lákala a děsila zároveň. Kam vedou? Co se skrývá na jejich konci? Tyto otázky se pod tíhou okolní temnoty osvětlené jen mihotavou září svíček zdály obzvláště naléhavé.
Kdyby přeci jen někdo šel ve stopách oné skupiny, možná by si povšiml, že v jedné z místností po nich ve vzduchu zůstala vůně medoviny a a o něco dále dokonce směsice různých vůní, snad i grilovaných kuřat? I ze stop by bylo také patrné, že na tom místě pobyli déle, odcházeli do vedlejších prostor a zase se vraceli. Ale nakonec odtud take odešli a v odlehlých chodbách opět zavládla věčná tma...
Akce na Laser game předčila očekávání! Ledy nebyly prolomeny, ale rozstříleny na cucky a adrenalin tekl proudem. A zasloužená opulentní večeře tomu dala ještě tu správnou tečku. Tak takový byl zážitek z první Laser game a od té doby ji samozřejmě opakujeme.
Tak tohle je adrenalin! Svezení motokárou není o tom sedět a nechat se vézt, ale o tom řezat zatáčky, předjíždět, závodit, prostě to pořádně rozjet! Takže jestli na začátku můžou být někteří lidé ještě nesmělí, po tom, co spolu zažijí řvoucí motory a vzrušení ze závodu, zábava se zaručeně rozproudí. A ve stejné náladě se večer překulí do restaurace, kde se od sdílení zážitků z jízdy přejde k jiným tématům a posezení se úspěšně protahuje do pozdních hodin.
Káry ve Stromovce jsou u nás synonymem pro letní večer se zábavnou aktivitou v dobré společnosti. Byť jsou šlapací, dá se to na nich pořádně rozjet! Díky tomu prozkoumáváme i méně známá zákoutí parku a rovinka je pak příležitostí pro závody.
Po takovém sportovním výkonu navíc báječně chutná, takže zbytek večera je věnován zaslouženému doplňování tekutin a energie v příjemné restauraci.
Po úvodní seznamovací hře, při které mohl každý projevit dle libosti svůj výtvarný talent, nás čekala návštěva Neviditelné výstavy v prostorách Novoměstské radnice. Každý si vyzkoušel, jaké to je stát nevidomým a seznámil se s každodeními úskalími, které to obnáší. Pro někoho to mohl být skutečně silný zážitek.
Po návratu ze tmy jsme zavítali do restaurace na Karlově náměstí, kde jsme příjemně strávili zbytek večera.
Vyprávění o pověstmi opředené Šárce? Jak jinak než legendou…
V měsíci červnu roku tohoto, když v hájích a luzích údolí Šáreckého počínaly již zráti plody nadcházejícího léta, sešla se zde družina jinochů a panen, by v družné zábavě kraj tento lépe spoznali a dnem krásným se potěšili. I ubírali se tu před vrchy tu roklinou a den vesele jako voda v potůčku jim plynul. Však nejen kráčeli, nýbrž i v šenku odpočinouti sobě dali a mokem lahodným hrdla svá svlažili. A když den se nachýlil, tu ve stínu mocných lesa pánů k ohni zasednuvše, opékati se masa jali a dále se veselili…
Zde legenda své líčení přerušuje a jen bohům jest věděti, kam dále ubíraly se příběhy zde započaté.
Květen je měsíc romantiky,
a proto pojďme do poetiky.
Osmnáct nás na sraze stálo,
očekávaní věcí budoucích ve větru vlálo.
Začali jsme klasickými hrami na boření ledů
a pak jsme se vydali do krásných Vinohradů.
V parcích omamně šeříky voněly,
zprvu nesmělé hovory se pěkně rozjely.
V Riegrových sadech jsme se zastavili u výhledu na Hrad,
další kroky vedly směrem Bezručův sad.
V Grébovce zaujala umělá jeskyně se spoustou zákoutí,
vypadalo to, že se z ní ani všichni nevrátí.
To už se stmívalo a nálada byla do pohody,
v čemž pokračovala hospůdka a kachní hody.
A co bylo dál? To bych take ráda věděla,
Vyptávat se účastníků na intimnosti se však nedělá...
Sešlo se nás 17 v téměř vyrovnaném počtu holky versus kluci, seznámili jsme se a vzhůru na Žižkov! Prošli jsme Parukářku až na Vítkov, kde jsme notně otestovali, kolik vydrží dětská prolézačka. Hodně! Dav rozdováděných dospěláků zvládla bez problému. Dalším bodem programu byla vyhlídka z plošiny Národního památníku a těžko říct, co byla větší bomba, jestli sluneční paprsky probleskující na Prahu pošmournou oblohou, nebo samotný památník. Kdo v něm nikdy nebyl, nelze než doporučit, celý objekt je opomíjená perla. Z Památníku vedla naše cesta do hrobu… Respektive ke hrobu neznámého vojína. Mezitím se venku setmělo, a tak jsme se ještě od Žižky pokochali výhledem na rozsvěcující se světla města.
Když se člověk dobře baví, tak fakt čas letí, takže tři hodiny utekly jako nic, a to už na nás čekala odměna v podobě restaurace a něčeho teplého k pití a do žaludku. A tam jsme si v klidu dopovídali načaté rozhovory, povyměňovaly se kontakty, dohodla se pokračování individuálnějšího charakteru… Prostě jako obvykle, prima akce.
V překvapivě chladném jarním večeru jsme se zahřívali čajem a po seznámení a úvodním bombónkovém kvízu jsme vyrazili za tajemstvími Prahy. Společně jsme odhalovali historii, architekturu a dávné příběhy míst, která denně míjejí lidé téměř bez povšimnutí. Nejen legenda o bezhlavém rytíři, který nemohl pít pivo, a odhalení skutečné podstaty staroměstského orloje pobavily a rozproudily konverzaci účastníků.
Poněkud studenou Prahu vystřídala žhavá Itálie v podobě mafiánské pizzere Kmotra, ze které všichni vyvázli ve zdraví a najezení.
Procházku romantickými zákoutími Malé strany okořenila návštěva dvou historických věží. Díky výkladu erudované průvodkyně jsme se dozvěděli i něco málo z historie.
Následné posezení se protáhlo do pozdních nočních hodin a jestli vše nesnědli a nevypili, možná tam sedí dodnes...
Za slunečného odpoledne jsme se prošli po Vyšehradě, seznámili se s jeho historií a zajímavostmi a nahlédli do jeho podzemí, kde jsou nyní umístěny některé sochy z Karlova mostu.
Cestou jsme si zahráli malou hru, kochali se výhledy a bylo i dost času na povídání. Na závěr odpoledne jsme poseděli v útulné restauraci nad dobrým jídlem a pitím.
V krásném letním podvečeru jsme se sešli na Letné. Někdo hrál pétanque, někdo si od dětství poprvé zahrál kuličky a někdo se jen vyhříval na sluníčku.
Po příjemných týmových hrách jsme zbytek večera strávili v netradiční restaraci, kde jsme si vychutnali zejména výborné francouzské palačinky a galettes.
Od ruchu holešovického výstaviště jsme se Královskou oborou prošli až k Letohrádku, cestou jsme si zadováděli na prolézačkách a vyzkoušeli mírně adrenalinovou skluzavku.
Následovalo Planetárium s interaktivní expozicí, kde muži neodolali možnosti projet se vozítkem po Marsu. Při následné projekci se pak projevily následky čerstvého vzduchu, někdo viděl hvězdy a někdo "hvězdičky" ;) A dobrá restaurace vše završila.